V této sekci jsme připravili základní popis našich jeskyní s odkazy na mapy a animace.
Jeskyně Amatérská
18.1.1969 byla objevena Stará Amatérská jeskyně členy Plánivské skupiny
ze dna Cigánského závrtu na Simonově vrchu. Její objev se stal pouze předzvěstí
podstatně kolosálnějšího objevu Nové Amatérské jeskyně. Toto se událo 16.8.1969
po překonání Povodňového sifonu na konci Povodňové chodby a objevitelé
prošli tehdy jen část tohoto mohutného jeskynního systému. Další průzkum
měl pokračovat o rok později, ale byl záhy přerušen katastrofální povodní
dne 29.8.1970, při které zahynuli Milan Šlechta a ing. Marko Zahradníček.
Od roku 1971 byl prováděn další průzkum, v roce 1972 dokonce za neustálého
snížení hladiny Povodňového sifonu. Během této doby bylo vytypováno místo
v Západní macošské větvi (Javorová chodba), které se nachází nejblíže Pustému
žlebu a do něhož byla v roce 1973 proražena štola, která definitivně vyřešila
otázku bezpečného a pohodlného vchodu do Nové Amatérské jeskyně. Od roku
1974 probíhaly v jeskyni podrobnější průzkumné a dokumentační práce.
Nová Amatérská jeskyně - dóm U dvou velkých (foto: Z. Motyčka) |
Starou Amatérskou jeskyni tvoří Přítoková chodba, aktivní řečiště
Bílé vody a Povodňová chodba. Přítoková chodba se k aktivnímu řečišti Bílé
vody připojuje v Dómu zelené vody. Je protékaná potůčkem souvisejicím s
tokem v závrtu č.68. Povodňová chodba odvádí vody potoka Bílé vody přes
Povodňový sifon do Nové Amatérské jeskyně v době, kdy velice úzkoprofilové
prostory Obtoku nestačí pojmout vysoký průtok. Nová Amatérská jeskyně je
směrem od ponorů tvořena dvěma větvemi. Spodní jeskynní partie Sloupsko-Šošůvských
jeskyní pokračují v Amatérské jeskyni jako Sloupský koridor a tytéž partie
od Staré Amatérské jeskyně přecházejí v chodbu Samoty a Diaklasovou chodbu.
Obě tyti větve se spojují v dómu U homole, odkud pokračuje mohutná Rozlehlá
chodba, která je povodňovým řečištěm Bílé vody. Přímým pokračováním Rozlehlé
chodby je Macošský koridor. Za vysokých vodních stavů však Bílá voda protéká
ve stejné úrovni méně mohutnou chodbou do Bludiště Milana Šlechty. Macošský
koridor, nejdelší chodba Amatérské jeskyně, končí dómem Ráztoka, kde se
dělí na Západní macošskou větev a Východní macošskou větev. Západní macošská
větev se u Absolonova dómu dělí na Javorovou chodbu a spojovací chodbu
vedoucí přes Bahnitá jezera na aktivní tok Punkvy. Východní macošská větev
pokračuje z dómu Ráztoka Stupňovitou chodbou do nižší jeskynní úrovně,
kde se napojuje na aktivní řečiště Punkvy zakončené 420m dlouhým Předmacošským
sifonem.
Jeskyně Spirálka
Je situována ve skalnaté rokli na pravé straně Hradského žlebu. Byla objevena otvírkou šachty v labilní suti na okraji Bártíkova závrtu se snahou
proniknout na aktívní tok Bílé vody. Šachta ve 14m vyústila do mohutné
propasti s rozsáhlým labyrintem dómů a chodeb na jejím dně 67m pod povrchem.
Zároveň bylo poprvé dosaženo aktivního toku podzemní Bílé vody mezi Novou
Rasovnou a Macochou (1954-1958). V dalších letech se provedlo několik čerpacích
akcí ve směru proti toku Bílé vody, následoval odjev Discodómu, mohutné
Říční chodby a postup zastavil až Belgický sifon. V roce 1983 byl tento
sifon překonán a následoval objev chodby Potápěčů (Belgické) ukončené Macošským
sifonem (proplaván až v roce 1988 úzkými puklinami ze strany Nové Rasovny).
Délka nově objevených prostor čítala 700m s následujícími dílčími objevy
vyšších pater (1984, Modrý komín).
Výzdoba v patrech Modrého komína |
Vstupní Ústřední propast ústí šikmým dnem do Tunelové chodby vstupující
sem skrze vodní hladinu tzv. Jezírka z jeskyně Piková
Dáma, opačným směrem pokračuje k nejmohutnějšímu krápníkovému útvaru
Spirálové jeskyně zvanému Varhany. Do těchto míst přitéká za zvýšených
vodních stavů Bílá voda a mizí zde ve dvou Odtokových sifonech. Směrem
proti toku Bílé vody pokračuje Balvanitá chodba rozšiřující se v prostoru
Rotunda. O 10m jižněji je v nižší poloze situován Přítokový sifon kde bylo
pomocí čerpání nalezeno pokračování směrem k Nové Rasovně. První dvě dómovité
prostory - Discodóm a dóm U přepadu mají vzestupný charakter a jejich dno
je pokryto mohutnými vápencovými bloky. Dále pokračuje úzká klesající a
meandrující chodba uzavřená v dómu U 12 prasat Belgickým sifonem. Za tímto
sifonem pokračuje vysoká a úzká chodba Potapěčů (Belgická chodba) ukončená
Macošským sifonem Nové Rasovny.
Jeskyně Piková dáma
Nachází se v těsné blízkosti uzávěrové stěny Staré Rasovny, bývalého
ponoru Bílé vody. Po vyhloubení 14m šachtice se jeskyňářům podařilo proniknout
do mohutných propasťovitých prostor, spadajících ve dvou stupních do povodňového
patra Bílé vody 61m pod povrchem. Speleologové objevili nečekaný labyrint
chodeb, propastí, jezer, dómů a síní. Vzhledem k zajímavé dynamice jeskyně
jsou některé její části unikátně zaledněny v době od jara do podzimu (Ledová
chodba). V roce 1968 bylo nalezeno spojení s jeskyní Spirálkou suchou cestou
a 1979 potápěči objevili i "mokrou cestu" proplaváním sifonu
mezi oběma jeskyněmi. Dnes celý systém Piková Dáma - Spirálka disponuje
celkovou délkou chodeb na 3km a úzce souvisí s jeskyněmi Křížový Kluk a
Ledovou chodbou Staré Rasovny.
Vstupní propast - Studna |
Vstupní puklinová propast se v hloubce 10m rozšiřuje do mohutné
propasti zvané Studna, která ústí přímo do hlavní chodby (Tunelová chodba)
pokračující po 50m z valné části pod vodní hladinou do jeskyně Spirálové.
Spojení mezi těmito dvěma jeskyněmi se uskutečňuje i prostřednictvím menší
chodby ve výšce 10 - 35m nad úrovní hladiny podzemní vody. Přibližně 4m
nade dnem propasti Studna visutě ústí Ledová chodba, která je částí povodňových
odtokových cest Staré Rasovny. Ve vyšších etážích Studny se rozprostírají
labyrinty menších chodeb zvaných Střední patra a Vánoční jeskyně.
Jeskyně 13C
Je položena na úpatí skalaté strugy v pravé části Hradského žlebu. K
rozhodujícímu objevu této puklinovité jeskyně došlo v roce 1964, kdy po
rozebrání suti v jednom z komínků speleologové pronikli do 50m hlubohé
propasti s aktivním tokem na jejím dně (dóm Halucinací). Potápěčský průzkum
prokázal, že se jedná o rozsáhlou oblast zatopených sifonů. Tento poznatek
byl krutě zaplacen roku 1965 tragickou smrtí Jiřího Šlechty. Po této události
převzali další výzkumy profesionální speleologové a realizovali projekt
setřelování stropů sifonů směrem po toku Bílé vody. Práce byly zastaveny
až roku 1970 vzhledem k objevu Amatérské jeskyně,
přičemž bylo dosaženo vzdálenosti 1500m od dómu Halucinací a sočasně zbývalo
necelých 100 m k průniku do volných prostor Staré Amatérské jeskyně. Tuto
část proplavali potápěči roku 1983 stejně jako sifony do jeskyně Spirálky
1980. Dnes se v jeskyni 13C pracuje převážně na průzkumu komínů a horních
pater s přístupem pouze na gumových člunech.
plavba na Bílé vodě |
50m hluboká vstupní propast (dóm Halucinací) je na jejím dně protékána
aktivním tokem Bílé vody stejně jako i ostatní partie jeskyně. Směrem proti
toku je situován Jezerní dóm s přítokovým sifonem. V odtokové části pokračuje
dále chodba 800m dlouhá, vytvořená umělě setřelováním stropů sifonů a částečně
zatopená podle momentálních vodních stavů. Ze zajímavých častí jeskyně
je potřeba vyzdvihnout patra v dómu U barevné kaskády, v Kalcitovém dómu
a v Břitovém komíně.
Jeskyně Plánivy
Odvodňuje vody Plánivského potoka zaříznutého do údolíčka na Plánivské
plošině Jeskynní systém Plánivského potoka byl z největší části objeven
v letech 1943-1944. Jeskyně je charakterizována dlouhými a obtížně průstupnými
vertikálními puklinami a meandry. Plným právem si proto Plánivy zasloužily
pověst nejobtížněji přístupné jeskyně v Moravském krasu. V roce 1961 byl
tento systém prolongován objevem IV. meandrů za Plánivským oknem, ukončenými
nepříjemným bahnitým polosifonem. Tento byl přes nepředstavitelné potíže
těžen jěště o 40m dále k sifonu Smrti, jenž definitivně zastavil další
popstup v tekutém bahně. Na druhou stranu se Plánivy mohou pyšnit i bohatou
sintrovou a krápníkovou výzdobou (Stříbrné dómy).
krápníková výzdoba v Plánivách |
Závrt č.37 U kaštanu
Vchod se nalézá v údolní nivě Ostrovského žlebu blízko rozcestí U kaštanu
Závrt byl v roce 1965 otevřen 8m hlubokou šachtou s objevem volných prostor.
Rozebíráním balvanitých závalů se podařilo proniknout do dalších prostor
ukončených 11m propastí (1966). Během let 1985-86 hloubením šachty a technickým
řešením speleologové objevily paralelní prostoru Květnového komína a propast
Flašku s artézskou vodou na jejím dně související s přítokem Dobrá voda
v jeskyni 13C. Celková denivelace dosáhla 69m.
Květnový komín |
Ostrovská propast
Rozprostírá se přímo v dědině Ostrov u Macochy v blízkosti fary. Historie
Ostrovské propasti začíná rokem 1861, kdy Wankelovy dělníci pronikli do
hloubky 10,5m k jícnu propasti Dalšího prolongačního úspěchu dosáhly až
Absolonovy expedice v letech 1907 a 1909 - dosaženo dna další propasti
v hloubce 40m. Toto potvrdila i mapa J.Přibyla a M.Šlechty z roku 1960
(ústí propasti je dnes zavaleno). Dnešní podobu dna Ostrovské propasti
zpřístupněného technickým řešením tvoří sedimenty svažujícíse do dvou malých
tůněk. Čerpání tůněk by mohlo vést k objevům dalších volných prostor (na
hladinu podzemní vody zbývá 25m výškových metrů) navazujících na dnes ještě
neznámý odvodňovací systém Ostrovsko-Vilémovických vod.
Křížův závrt
Také se nazývá Hvězdicový nebo Tramplerův závrt I. ( XIII. - 17). Závrt je situován na plošině Zadní Bukovinky u silnice z Ostrova u Macochy do Sloupu. Závrt je charakteristický svým skalnatým ústím s propastí hlubokou 18 m. V současné době zde provádíme výkopové práce za účelem objevu nových prostor.
propast v Křížově závrtu |
|