Na poslední prodloužený víkend roku 2024 jsme zamířili opět do Kačne jamy. Z Prahy tentokrát vyrážela silná sestava. Nejdříve vyrazil Pavel Kubálek na sraz se mnou (s Fantomášem) v Brně a hned v závěsu jeli Jirka Feix, Jirka Markuci a Jarda Kladivo – Klavído. Nezávisle jel Pavel Chaloupský s přítelkyní, ale až na druhý den. Na této expedici jsme oslavili 60. výročí výjezdů do Slovinska za účelem bádání v jeskyni Kačna jama.
Dorazili jsme tradičně v nočních hodinách ze čtvrtka na pátek. Naštěstí nás u Divašky jamy ráno v šest začali budit pilní dělníci, kteří staví místní turistické zázemí na horní louce a na 9 dorazil Jaka.
Proto jsme nezaháleli, celkem brzo jsme se přesunuli ke Kačmě a začali chystat materiál. Jirkové s FanTomášem osadili vrátek
a Pavel s Klavídem vystrojili propast.
Materiálu na lezení a kopání bylo vcelku dost, proto jsme ho raději spustili na čtyřikrát. Jakmile jsme se ponořili do jeskynní tmy, začal čas plynout hrozně rychle. Během pátku jsme stihli zřídit bivak v dómu Fotbalový plac známému nyní spíše pod názvem U kosmíčů. Tento nultý bivak je sice krásně blízko vchodu, ale je zde silný skap a relativně nízká teplota, cca 7 stupňů. Z tohoto důvodu je výhodné postavit pro bivakování stany.
Kluci šli ještě na motivační večerní exkurzi do Záhodného rovu, zatímco já jsem hlídal bivak před zákeřnými plchy.. Po návratu exkurzantů jsme vybalili rum a jiné dobroty na skromnou oslavu našeho 60. výročí.
V sobotu ráno jsme vstali v 8 a začali chystat věci na lezení komína a kopání. Do komína se vydal Pavel s Klavídem.
Čekalo je náročné tříhodinové lezení nahoru s veškerým materiálem a v horních partiích potom lezení vrcholové části komína. Vyzdobená roura šířky 5 x 2 m skýtala úkryt v boční vyzdobené jeskyňce,
kde měl Klavído jistící štand a Pavel mířil do výšin.
Vylezl téměř 30 m vysoko do neuvěřitelné celkové výšky 144 m nad patu komína!!!
Až pod zasucený široký vrchol, kde mezi kameny z opadu ze závalu našel kost prastarého zvířete. Pracovně ji identifikoval jako kost nosorožce, ale je možné, že to byl původní slovinský druh zdatného jeskynního koně (tzv. bílého opičího lipicána), specializujícího se na lezení komínů😊
V jedné z puklin našel Pavel krásná drobná excentrika.
No, aby to nebylo tak jednoduché, tak se pod Pavlem uvolnilo pár kamenů a poslal dolů komínem celkem slušnou lavinku. Klavído byl v pohodě schovaný v jeskyňce, ale kluci měli strach o lana. Naštěstí se při kontrole při slaňování ukázalo, že lana nebyla zasažena.
Návrat z komína byl někdy okolo jedné hodiny ranní.
A co jsme mezitím dělali my ostatní? Šli jsme zapnout kopení pod Vstupní propast.
Zrovna když jsme přicházeli do prostory ozářené kuželem denního světla, stál na balkónku Pavel Chaloupský. Slanil za nama a začal tahat z batohu svoje cajky. Foťák a akumulátory do vrtačky. Jirka Feix vystrojil Propástku u kola a slanil dolů.
Já šel kopat. Jak bylo konstatováno už v létě, dalo se celkem pěkně dorozumět skrz masiv. Po pár odtěžených kýblech se objevilo ústí úžiny 8 x 25 cm, která směřovala do stropu druhé odskočené Propástky u kola. Začali jsme tedy intenzivně rozšiřovat onu úžinu, ale čím hlouběji jsme se zakusovali do masivu, tím obtížněji šly tahat kameny ven. Nakonec jsme akci ukončili pro nedostatek materiálu, se kterým by šlo efektivněji postupovat v rozšiřování. Zajímavé bylo, že z propástky přes nový otvor stoupal relativně intenzivní průvan, což je jistě předzvěst významných objevů, které na nás čekají.
Večer jsme se vrátili do bivaku. Po večeři jsme s Pavlem Chaloupským zašli pod komín, ale protože jsme se s lezce na vzdálenost 110 m špatně slyšeli, tak za nima Pavel s foťákem vylezl do komínu. Kluci ho však poslali zas dolů, protože ještě dolízali horní část roury a neměli prostor na focení. Pavel proto slanil zase dolů a šel fotil alespoň výzdobu v Dómu U kosmíčů. Po desáté hodině se sbalil a vyrazil směrem na povrch.
V neděli ráno jsme opět zase nějak vstali a po snídani začali balit věci. Jirkové a Klavído šli nadvakrát s materiálem pod Vstupní a pak šli vrátkovat. Já s Pavlem jsme zamířili mapovat komín. Řeknu vám, že pověst nelhala. Jsou tam a čekají. Lezl jsem nahoru kolem mnoha volných bloků, o které by se dalo jen lehce opřít a dole by to udělalo jen velké chadžá! Paradoxem je, že vlastně pod komínem celou dobu chodíme a ani si nedokážeme představit, co nad námi visí za nebezpečí. Komín byl vytvořen na zlomu, asi na zlomu Risnik, proto jsou jeho stěny tak drobivé. Komín nazvaný Faustův nekonečný komín jsem si překřtil na Komín hnědých trenek. Ve výšce 80 m tvoří 20 m široký komín již jakési vyzdobené probořené patro, jehož druhá strana čeká na exploraci příště. Teprve ve výšce 90 metrů se člověk dostává do vrcholu obrovské kopule, kde začíná užší pokračování, do výšky cca 120 m. Komín je krásně vyzdoben, ale se sevřenou zadelí si to člověk moc neužívá. Naštěstí se cestou najdou lanové traverzy (jeden hodně vzdušný), přechod z výstupu do slanění a jiné gamesky nad 90 m hlubokou černou dírou, takže se člověk nenudí.
Co vám mám povídat. Jak jsme s Pavlem nahoře dokončili mapování, s úlevou jsem slanil dolů a šel pověsit klukům další várku báglů na vrátek. Pavel mezitím pobalil lezení a vyměnil hliníkové karabiny a plakety za ocelové. Pod Vstupní propast jsme tak dorazili až po 18té. Dali jsme klukům na výběr, zda chcou tahat 2x lehčí nálož, nebo jednu pořádnou. Chlapsky rozhodli, že jednu pořádnou a šli na tó. Já lezl s Pavlem nahoru. Spodní lano Pavel cvaknul na vrátek a nechal jej vytáhnout. U okýnka jsem vzal stovku (střední lano) do speláču a vymastil jsem nahoru. Zbytek odstrojil Pavel. Kluci mezitím vše vytáhli a odnesli k autu, kde na náš od 17ti hodin čekal Jaka s Tetíňákama, kteří zrovna oslavili 25 let spolupráce se slovinskými jeskyňáři. I my měli malé výročí a to 60. expedici do jeskyní vázaných na systém Reky. Vlastně se tak poprvé na slovinském území setkaly naše expedice. Původně plánovaný večírek se tedy zvrhnul v pomoc s vrátkováním, za což jsme byli vděční, ale mrzelo nás, že jsme nemohli pokecat trochu víc. Kolem desáté hodiny jsme se dostali do kempu, najedli se a šli spát.
Ráno jsme odstrojili vrátek, zajeli do obchodu pro suvenýry a vyrazili k domovu.
Velký dík a obdiv patří všem, kteří vyrazili v tomto podzimním shonu znova do Kačne jamy, aby přidali ruku k dílu v tomto unikátním projektu, který letos oslavil 60.expedicí za svojí 20letou historii.
Za podporu expedice děkujeme České speleologické společnosti, která nás podpořila v projektu SpeleoGO.
Za foto děkuji: Pavlovi Kubálkovi, Pavlovi Chaloupskému, Jirkovi Markucimu a dalším.
Za podporu děkujeme místnímu klubu Gregora Žiberny z Divače, Borutovi a Jakovi! Hvala lepa!
A jaké jsou další plány? O Velikonocích bychom rádi vyrazili na obdobnou akci zaměřenou na dolezení zajímavého okna v protější stěně 20m široké hlavní šachty Faustova nekonečného komína a dole pod vstupní propastí by se po propojení do Propástky u kola již začalo postupovat skrz kamennou suť s průvanem do objevů! Akce se pravděpodobně spojí s přípravnou akcí před velkou letní expedicí, na které bychom rádi vychytali počasí a poslali potápěče zdolat 4.sifon v Povirském rovu a vztyčit vlajku v Povirské dvoraně a snad i dál! V Mihevcové dvoraně za 1. sifonem bychom rádi osadili pamětní plaketu na počest největšího bojovníka za život a borce, který se o poznání Kačne jamy zasloužil nejvíc. Andrej Mihevc odešel 17.10.2024 odpočívat do jeskyňářského nebe. Čest jeho památce. Andreji, v Kačne jamě budeš vždy s námi!
|
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
