Na letošní Velikonoce jsme se díky nedokonalé organizaci a komunikaci přes watsup domluvili v pěti lidech na akci v Kačne jamě. Bohužel chvíli před odjezdem Jirku Žiaka skřípnul rozvaděč a v den odjezdu ochořel Radim Kratochvíl. Na zelený čtvrtek jsme tak vystartovali odvážně jen ve třech. Pavel Kubálek, Filip Chalupka a já. Cesta trvala 7 hodin a někdy po druhé hodině ranní jsme dorazili do kempu u Divašky jamy. Konečně zase u Kačne jamy!
Ráno se nechtělo vstávat a už vůbec balit do jeskyně. Pytle s materiálem rostly před očima a my začali přemýšlet, co už není v našich silách vzít dolů. Odložili jsme člun. Uf, o jeden těžkej bágl míň. Zredukovali jsme kopací náčiní, lana, lezení, ale pořád toho bylo nějak hodně.
Pavel se vydal vystrojovat, já s Filipem osadit vrátek. Po jeho instalaci jsme navěšeli na ocelové lanko pěknej hrozen báglů a spustili dolů.
Slanění bylo krásné, rychlé a za chvíli jsme už klepali malou kosičku dole pod Vstupní propastí, kde byly cca +3 stupně. Statečně jsme každý na sebe hodili tři speláče a vyrazili jsme. O pár set metrů dál jsme se začali potit a přehodnocovat, že se nám vlastně nechce sebou tahat ani neopreny, protože to přes Ogabno jezero teda odmítáme plavat. Nějak jsme to odnesli až do míst, kde byl první bivak a zachtělo se nám trochu zabádat.
První bivak býval totiž v jakémsi členitém bočním dómu, kde nahoru stoupá komín do propojovačky s Kalvárií a dolů padá cca 10 m hluboký stupeň do spodního dómku. Ukotvili jsme lano a Pavel se odvážně spustil dolů. Ozvalo se objevné MÁM JE! To Pavel objevil část našich posbíraných pytlů s odpadem, které nám tehdá před lety ukradla povodeň. Vytáhli jsme je nahoru a nachystali na letní expedici na transport k povrchu. Pavel prolezl celý spodní dómek od shora až dolů, ale nic nadějného nenašel.
Mezi smetím z bivaku jsme našli dokonce celkem fungl nové cajky. Co Ti lidi všechno nevyhodí....
Po úklidové akci jsme pokračovali dolů pod Ponvice do bivaku v Peščeni dvoraně. Cestou jsme slézali po sintrových kaskádách hojně přelévaných vodou. I ve studánce v bivaku tekla voda velmi vydatně. Bylo zřejmé, že i jinde bude bohatý skap. Naštěstí plošina pro bivak v Peščeni dvoraně je jakýmsi zázrakem odstíněna od skapu a tak je zdejší místo vskutku ideální pro pohodový pobyt v +10ti stupních. Šli jsme spát po půlnoci.
Ráno se vstávalo trochu líp a šli jsme se chystat. Bohužel silný skap v Saturnu nás moc nelákal na výlet do Spodniho rovu a tak jsme se rozhodli, že budeme lízt vysintrovaný komín ve Srací chodbě naproti propojce do Logaškého rovu. Odspoda jsme neviděli známky lezení, ale čím výš se Pavel drápal s vrtačkou, tím víc bylo jasné, že tu už někdo lezl. Na vrcholu byl komín (+8 m) skoro zcela uzavřen sintrem.
Pokračovali jsme do Logaškeho rovu, kde Filip revizně vylezl do pukliny, kde spatřil původní objevitelskou cestu z okna od Ponvic s utrženým lankáčem (tzv. Marušičev prehod). Následně jsme se vydali k Saturnu. Prolezli Depo Deli a domlouvali se na rychlý výpad do Spodniho rovu. Do vody stékající po krápnících se nám ale tuze nechtělo. Šli jsme tedy ještě za hlavní krápník Saturnu do slepého konce chodby a začali hledat, zda by nějaká kolmá puklina neskýtala možnost překřížit Spodni rov do neznámé části masivu. Po chvíli jsme si všimli nenápadné škvíry pod stěnou. Pavel začal okamžitě energicky kopat svojí lopatkou půjčenou od krtka v kalhotách. Práce mu šla od ruky. Na chvíli se zpomalovala, když půjčil bádulu nám. Pod hlínou se začaly objevovat chaoticky naplavené kusy sintrových desek. Pavel zarputile bušil lopatkou do sintrů s nadějí, že prasknou. Ano praskly, ale s nimi se rozpadla i lopatka bádula. Pavel vzal zbylou část lopatky a pokračoval v urputném bušení. Nebudete tomu věřit, ale za takovou hodinu kopání jsme vytvořili pod stěnou tak hezký otvor s kaluží, že se do ní vešel Filip, který prolezl do navazující chodby a zmizel.
V duchu jsme se radovali, když se hned nevrátil, ale zároveň panovala obava, kam až doleze a abychom nemuseli tou vodou za ním. Na druhý pokus se Filip vrátil s objevem cca 30ti metrů chodbičky, která valí cik cak někam do masivu, ale není to výrazná cesta vpřed. Chybí výrazný průvan a chodbička je na hranici průleznosti. Jeho potrhaný overal mluvil za vše. Pavel s Filipem ještě na chvíli zalezli dolů k místu nástupu na slanění, kde Filip nainstaloval jeden ze svých datalogerů teploty. Pak šel ještě Pavel prolízat zával v hlavní prostoře Saturnu a nakonec jsme se, uspokojeni dílčím objevem, odebrali zpět do bivaku. Proběhl bujarý večírek, oslava objevů, kdy rum mizel rychlostí světla.
Ráno však bylo poznat, kdo oslavoval poctivě a kdo to flákal. Filip a Pavel hnáni nedočkavostí vyrazili sami pod Vstupní propast. Sebou vzali nějaké ty vaky s materiálem, který již nebyl potřeba. Nejdříve šli do Rovu človeških ribic, kde se jim podařilo spatřit tři macaráty jeskynní, kteří jim však prozradili, že cesta do Plzeňského rovu je příliš úzká a poradili jim, aby se na to vykašlali.
Kluci tedy zamířili do Zahodniho rovu (Západní chodby), kde obdivovali jednu z nejkrásněji vyzdobených částí Kačne jamy. Vystrojili si stupínky do koncových částí a Filip nakouknul za objevnou plazivku do začátku Plánivského rovu. Poté se odebrali do Vstupní propasti, kde z důvodu velkého chladu zapnuli KOPENÍ a pokračovali v hloubení svislé sondy přímo pod lanem.
Tato sonda má za cíl napojit se do vrcholu odskočené propástky u kola, kterážto se nachází právě zde za skalní stěnou. Propástka je zajímavá tím, že je poměrně malých rozměrů, je korozivního charakteru a její dno pokrývají volné kameny mezi kterými proudí průvan. To dává naději na relativně rychlý postup směrem do hloubky, kde lze očekávat nějaký odskok do již volných prostor, které by mohli ústit za koncový zával Plzeňského rovu. Zával totiž přerušil jinak velice nadějně směřující chodbu k propadu Bukovnik, kde se ztrácí aktivní Reka. Je to takový náš sen, najít zde pokračování dle známého hesla, že pod svícnem je největší tma. Večer v bivaku už na borce čekal čaj přátelství a proběhlo večerní vařeníčko.
Na velikonoční pondělí ráno jsme si zavzpomínali na naše pěkné tradice, potlačili slzu, že s námi není žádná dívčina, kterou bychom mohli mrskačkou vyšlehat a dostat kraslice podrcené po náročném transportu. A tak jsme pomalu sbalili bivak a vyrazili pod vstupní propast. Cestou jsme opět nakukovali do nadějných koutů, ale nic extra se nepodařilo objevit. Jen ve Vstupní propasti na nás čekalo nemilé překvapení. Kdosi nahoře chtěl sobě udělati radost, že umí točit klikou vrátku a tak namotal cca 20 m lanka zpět na buben. To způsobilo, že jsme nemohli navěšet rovnou vaky na lanko vrátku, ale Pavel musel dole zůstat čekat, než hbitý Filip vyběhne po laně nahoru a spustí lanko zpět na dno. Naštěstí se vše podařilo v relativně krátkém čase. I já jsem nakonec vyfuněl nahoru a společně s Filipem jsme začali vytahovat jedinou, o to však těžší várku pytlů nahoru. Pavel mezitím odstrojoval. Tahání bylo čím dál těžší zejména z důvodu, že se muselo zároveň ještě rukou rovnat lanko na bubnu, což se ve dvou moc dobře nedělá. Naštěstí nepálilo až tak prudké slunce a vaky byly vytaženy ve stejnou chvíli, kdy Pavel odstrojoval vršek propasti. Společně jsme pak vaky vytáhli, naložili do auta
a odjeli do kempu. Večer nás navštívil Jaka Jakofčič, se kterým jsme probrali naše úspěchy i neúspěchy.
V úterý ráno jsme se rozloučili i s Kristjanem
, napsali jsme si s Borutem, v Sežaně jsme nakoupili nějaké dobrůtky a vyrazili na cestu zpět.
Na závěr bych rád poděkoval našim kamarádům z klubu Gregora Žiberny za jejich pomoc s organizací expedice a za možnost využít jejich kemp. Doufám, že se v létě užijeme víc! Těšíme se!
Info o průvanech. Celá Kačma funguje průvanově celoročně stejně, akorát se mění intenzita. Breznem treh generací (B3G) jde průvan nahoru. Proto přes Ogabno jezero jde průvan ve směru od vstupu do pokračování jeskyně – směr Novi deli a B3G. V Saturnu stoupá průvan odspodu nahoru a proudí taktéž směr Ogabno jezero.
Poděkování za fotodokumentaci patří Pavlovi, jehož kompletní album je k vidění na rajčeti:
https://kelabuk.rajce.idnes.cz/Kacna_jama_2023_I/
|
![Jeskynní systém Řeky - prezentace [9MB - PowerPoint]](cztxt/aktualne/jeskynni_system_reky.jpg)
